Střih.

Francouzský auto, který mělo ještě před tejdnem díru v blatníku tak velkou, že do ní šlo stčit pěst, je narvaný kytarama a bednama. Kousek od něj se probouzí v baráku jeho řidič, autor blogu. Včera stavěl pódium na Jídelnafestu. Chtěl hrát s kapelou na Sázavafestu, ale pořadatelé mu ani neodpověděli na mail a koneckonců Jídelnafest a Sázavafest znějí skoro stejně. Kluci z kapely ho zabijou až zjistěj, že budou hrát ve školní jídelně, ZŠ Písnická, Praha 4 Lhotka, okres České Budějovice.

Střih.

Rocková kapela napůl vstala a napůl ještě spí. Probouzí se z různejch druhů kocovin. Je pětihlavá a pětkrát víc ji to bolí. Dneska se pět hlav spojí. Pět dílů, jedna energie. Když už má tři hlavy pohromadě, sedí ve francouzským autě, co mělo před tejdnem díru v blatníku velkou jako pěst.

Střih.

Jsou dvě odpoledne a holka přijde na festival. Je trapnej, jak čekala. Půjčí si od kamarádky cigaretu a za školou kouří. Pak si dá žvejkačku.

Střih.

Kapela se dívá, jak její tři hlavy plné obav z budoucnosti motají ve francouzským autě kónickou cigaretu. Stojí s autem na křižovatce a vedle zastavují fízlové. Jedna hlava to leknutím málem rozsype na zem. Za chvíli si kapela kupuje v Albertu levnou vodku a džus, aby to mohla propašovat do ZŠ Písnická, okres Plzeň východ.

Střih.

Auto stojí na parkovišti. Celou dobu táhlo vejfuk skoro po zemi, jak bylo naložený. Když z něj kapela odnáší věci, stoupá mu zadek do původní výšky. Venku kvetou první pampelišky. Auto chce zpátky do Francie.

Střih.

Už je večer. Holka se kouká na pódium. Svítí tam modrý světlo, pak červený, pak tam něco kouří, pak tam někdo mluví. „Holky a kluci. Jestli vám bylo patnáct, můžete spolu tancovat,“ říká jedna z hlav kapely. Je to trapný. Pak kapela chrlí. Vydává energii. Pět jejích hlav se spojilo v podivnou Hydru. Nechává snést život z mostu do Vltavy, nejelíp si žije sama, napříč Ústím, volá Kateřino. A jedna z hlav kapely se pak do vyprávění z pódia zaplete natolik, že přítomným v podstatě řekne, že jsou postižení. Ale nechtěla to říct. Za to může tréma. A kónické cigarety.

Střih.

Holka na to kouká. Diví se. Za chvíli přijede táta. Stejně už je tu málo lidí. Ani ten... Majk už tu není. Vezme si žvejkačku. Když hrála předešlá kapela písničky Kokodžambo a Lambádu, líbilo se jí to víc.

Střih.

Auto čeká venku. Okolo chodí děti a kouří. Bojí se jich.

Střih.

Kapela končí. Dosvítí, dokřičí, dozní. Leze zpátky do auta. Auto a kapela jedou nočním městem. Venku voní jarní vzduch. Hraje rádio a ta hlava, která řídí, nic nepila. Za sebou má partu opilejch rockerů a to není žádnej med. „Tady něco hoří,“ říká. „Hmm, to voní jako svíčky, to je zvenku,“ říká jiná hlava. „Ty vole a jsou venku nějaký svíčky, který by sem mohly bejt cejtit? Jedeme hřbitovem nebo co?“ znervózňuje střízlivá hlava, která to auto řídí Legerovou ulicí. Jiná hlava se otočí. Vzadu jsou bedny, kytary a tašky. „Ajo, tady se z toho kouří. Asi mi ten vaťan musel vlítnout okýnkem zpátky do auta,“ uvažuje v poklidu jedna z hlav. „Tak to kurva nějak uhaste,“ křičí hlava co řídí a nemůže hasit. Zase je ticho. „Uhaste to,“ volá a prosí. A pak se začne místo hašení zbytek kapely chechtat. Hlava rezignuje.

Střih.

Auto, který mělo ještě před týdnem v blatníku díru, začíná pro změnu hořet. Štve ho to. Vejfukem zase skoro bere o zem. Naštěstí ho kapela včas uhasí. Ale je to pohled. Narvaný auto, sem tam hlava, sem tam bedna, sem tam kytara. Z okýnka plnýho chaosu jedna hlava, která jinak hraje na basovou kytaru, právě vytahuje doutnající igelitovou tašku a mává jí. Legerovou ulicí táhne kouřová čára, kterou za sebou nechávají proudová letadla. A hraje rádio, do jehož zvuku se zbytek kapely blbě chechtá.

Střih.

Holka přijde domů. Myslí na tu divnou kapelu. První – Poslední se kluci jmenovali. Najde si je na webu.

Střih.

Hlavy sedí v hospodě. Už nic nehoří. Auto je zaparkovaný, už můžou pít všichni. Venku padá popel z islandský sopky a nelítají kvůli tomu už dva dny letadla. Teorie jedné z hlav, že to znamená, že je Praha plná letušek, nezabrala. Hospoda U Sudu je prázdná, nebo si letušky vybraly jinou. Ani U Vodárny ani U Sadu nebyly. Ve čtyři ráno se kapela definitivně rozdělí. Hlavě, která řídila, nepila a hraje blbě na kytaru, zapípá právě zapnutý telefon. Cizí číslo. Fanynka nebo letuška? Bůh existuje. Napadá ho spousta podobnejch přirovnání. Je to tu. Kašle na Sázavafest, teď prorazil kruh. Čte zprávu. Napsala ji holka, která si zrovna sundala máminu lesklou rtěnku ze rtů a už zase vypadá mladší: „Ahoj. Dal bys mi číslo na vašeho basáka?“ Sakra.

Víc příště