kapela První-Poslední

Tenhle příběh je plnej klukovský pomsty, opravdovosti, nožíků se stříbrnou střenkou a Rychlejch šípů. Účinkují v něm autor blogu, jeho kamarád Lukáš z kapely Kurva od vedle a jedna zrádná krysa, kterou sežehne oheň pekelnej, jestli se vám to hodí do záběru. Posaďte se, už běžej úvodní titulky.

Nejmíň důležitý na světě je definovat punk. A protože kapela První – Poslední je nejméně důležitější na světě, postavila si na základě tohohle svého koncertu definici punku. Předně musíte hrát pro Jardu Švece, o němž zpívá Visací zámek, že „hrála v kapele s Jardou Švecem a myslela, že je to známka punku.“ Pak musíte taky hrát ve starým vlhkým protiatomovým krytu. Musí tam bejt konflikt a v ideálním případě zdrhne zvukař a ještě vám vynadá. Tak tohle od teď známe.

Jsem bosenský řidič kamionu. Mám knír. Mám velký auto. Má hodně samolepek a v noci mi auto skvěle svítí. Vezl jsem balíky s oblečením do Německa a jel přes Československo, nebo jak se to teďko jmenuje. Je to ta země s Dubčekem a Barošem - slavný fotbalisti.

Ahoj babi. Já vim, že jsi mi říkala, abych už „nedělal tu skupinu“, ale nedám si říct. Teď jsme s klukama natočili bezva desku. Poslechnout ti jí nedám. Máma a táta ji taky neuslyšej. Možná ji pustím strejdovi Honzovi, protože hodně pije a už 29 let chodí s tetou Mirkou a furt se ne a ne vyžvejknout, jestli si jí vezme. Ono je to důležitý rozhodnutí a musí si to rozmyslet, víš? Jako my v kapele s tou deskou.

Jsou to tři příběhy. Příběh patnáctiletý holky. Příběh jedný rockový kapely. A příběh hořícího auta. Ten scénář je vyrytej hřebíkem do vlhký zdi – cestovního deníku kapely První – Poslední.